ANALOGOVÉ VS. DIGITÁLNÍ NAHRÁVÁNÍ

Je dobré vědět, jak se tvoří zvuk klasickou analogovou metodou a moderní digitální technologií. Tyto 2 techniky je možno mezi sebou kombinovat. Každý muzikant, který navštívil studio, již zřejmě vyzkoušel výhody digitálního záznamu a následné editace. V některých nahrávacích studiích se ale stále používá záznam na pás a analogová postprodukční činnost.

Analogové nahrávání a zpracování zvuku.

Analogový záznam je léty prověřen - první jeho přehrání se datuje již roku 1877. Prvním zařízením byl mechanický fonograf, který sestrojil Thomas Alva Edison. Zvuk byl zaznamenávám na váleček a šlo jej i reprodukovat. Další přelom v zaznamenání zvuku způsobil vynález gramofonu a gramofonové desky na konci 19. století. Desky byly praktičtější než válečky a snadněji se také vyráběly. V dnešní době se gramofony opět dostávají do kurzu a mnoho domácností má doma nemalou sbírku vinylů. Magnetický záznam zvuku na pásku se objevil již ve 20. letech 20. století, masově se začal komerčně využívat od 40. let 20. století. Během následujících let se tato technologie stala hlavní součástí nahrávacích studií, což trvalo až do 90. let.

Záznam na pásku se využívá i v dnešní době. Kvalitu analogového záznamu ještě umocňují kvalitní mikrofonní předzesilovače. Zaznamenaný zvuk je jasně čitelný v plném rozsahu. Oproti digitálnímu zvuku zde dochází k přirozené saturaci (zkreslení), kterou v takovéto kvalitě nenahradí žádný plugin. Zvuk se stává tak trochu „špinavý“, a tím i naprosto přirozený. Zvýrazní se vyšší harmonické prvky a zakulatí basy. V postprodukci se dá zvuk ještě vylepšit kvalitními komponenty. Je pravdou, že analogové nahrávání a míchání zabere mnohem více času než nahrávání digitální. Zajímavé je zkombinovat analogovou nahrávku s digitální editací. Stačí stopy jednoduše přehrát přes převodník do počítače. Odpadá tak zdlouhavé přetáčení pásu.

Digitální nahrávání a zpracování zvuku

Na konci 80.  let 20. století přichází na scénu digitální záznam zvuku a později i jeho editace. V roce 1982 byl vytvořen první Compact Disk (CD).

Digitální podobu záznamu zná v dnešní době asi každý. Využívá se jak ve velkých, tak v menších studiích. Tímto způsobem lze zaznamenat ve stopách i koncert, bez nutnosti vláčet se s těžkým analogovým recorderem. Pokud to mixpult umožňuje a má převodník, jednoduše připojíte počítač a můžete točit. Digitální nahrávání je rychlé a záznam se dobře stříhá. Editace je také jednoduchá, dá se při ní využívat dalších plugin. Pro kvalitní záznam je zapotřebí dobrých mikrofonních předzesilovačů. Zvuk je čistý, konkrétní, ale nemůžeme jít přes limit jako u analogu.

Vzorkovací frekvence

V dnešní době lze zaznamenat nahrávku v mnohem vyšší frekvenci a to až 192 kHz. Takto pořízený záznam je objemnější a na CD se musí převzorkovat do 44,1 kHz. Frekvence (kmitočet) je fyzikální veličina, která udává počet opakování periodického děje za daný časový úsek. Čím vyšší frekvence, tím více dat se vejde do jednoho časového úseku.

Bitová hloubka

Standardních je 16 bitů, ale lze točit i 24 a 32 bitů. CD mechaniky podporují bitovou hloubku 16 a 24 bitů. Čím vyšší je tento parametr, tím má nahrávka hlubší rozsah amplitudy. Dynamika nahrávky se tímto zvětšuje, lépe se se záznamem pracuje a více se na něj také zaznamená. Ve spojení s vyšší vzorkovací frekvenci vznikne mnohem kvalitnější nahrávka, která má ovšem mnohem větší velikost.

Závěrem

V obou případech nahrávání potřebujeme pro další práci se záznamem kvalitní studiové monitory a sluchátka. Kapely i muzikanti si mohou vybrat studio, které nabízí analogový záznam a zpracování. Většinou je ale pořízení analogové nahrávky mnohem dražší. Nejedná se jenom o čas strávený samotným nahráváním, ale zohlednit je potřeba i cenu pásky, která není malá. Většina uživatelů, kteří okusili staré časy analogu dají jistě za pravdu, že analog má opravdu své kouzlo. Pokud chcete vydat svoje album na desce, ideální je natočit desku na pásku, poté smíchat na master pásku a následně předat výrobci desek. Toto je ideální cesta zachování analogu bez digitálního zásahu.