Busking - muzikant z ulice

          Stovky párů prošoupaných kecek, svobodné putování s písní na rtech napříč celým světem a hudební stopa zanechaná na každém pouličním rohu či na nádraží velkých měst. Tak nějak může vypadat sen o budoucím životě nejednoho muzikanta a vyznavače pouličního umění. Aby se takový snílek ve svém snění necítil přece jen poněkud osamělý, vezme si na své buskerské toulky parťáka v podobě hudebního nástroje. Původ slova busking je možné hledat ve španělštině, není proto od věci vzít si na cesty typický a mezi buskery tolik populární nástroj ‒ kytaru.

         Akustická kytara je pouličními muzikanty oblíbený instrument nejen kvůli snadnému transportu, ale zejména díky své schopnosti prosadit se napříč hudebními žánry, k čemuž ho předurčuje několik jeho konstrukčních typů. Klasická kytara má široký krk, nylonové struny a je určená především pro hru prsty. Jak už její název může napovědět, využití nachází zvlášť v klasických stylech a je často oblíbenou volbou začátečníků právě kvůli měkkým nylonkám. Naproti tomu westernové kytary mají zjednodušeně řečeno větší tělo, užší krk a kovové struny. Do kategorie westernových kytar spadají například dreadnoughty, jejichž prapředek spatřil světlo hudebního světa už v roce 1916 v dílně C. F. Martin & Co., nebo kytary typu jumbo, kterým daly vzniknout výrobní linky společnosti Gibson.

          Za více než sto let své existence utvořily westernové kytary nejpočetnější skupinu v rodině těchto instrumentů a jsou oblíbené mezi bluesmany, folkaři, ale i bluegrassovými kytaristy nebo rockery. Zejména jejich elektroakustické verze s výřezem v těle – Cutaway – dovolily v průběhu let proniknout westernkám za hranice folkových vod a umožňují svým majitelům využívat i ty nejvyšší možné tóny nástroje například během sólových partů. Setkat se můžete také s dvanáctistrunnými podobami westernových kytar, které jsou oblíbené pro svůj charakteristický zvonivý zvuk. Ten je dán zdvojením klasických šesti strun a jejich laděním. Struny E a H jsou jednoduše zdvojené a struny G až E6 mají tenčí sousedku, laděnou o oktávu výše.

            Pokud je kytara častým souputníkem buskerů (nejen) kvůli svým praktickým cestovním rozměrům, pak ukulele ji v tomto směru předčí několikrát. V posledních dekádách stále populárnější nástroj s historickými kořeny (překvapivě) v Portugalsku vešel v povědomí především prostřednictvím havajských melodií. Na tichomořské ostrovy se dostal na lodích portugalského námořnictva a postupně zde úplně zdomácněl. Čtyřstrunné, někdy šestistrunné drnkací nástroje mohou mít v závislosti na druhu různou velikost a rozdílná ladění. Ať už se jedná o ukulele sopránové, koncertní, tenorové nebo barytonové, vždy jde o nástroj, který prostřednictvím sametových tónů umí hudbě vdechnout život a svěží atmosféru.

           Na ulici bývá nezřídka rušno, a tak i buskeři musí někdy podpořit své strunné společníky nějakým tím wattem výkonu, aby jejich produkci neslyšelo publikum jen v první řadě. K těmto účelům používají přenosná komba, která jsou často napájená bateriemi, a pouliční hudba tak může zaznívat téměř kdekoliv, svobodně, bez omezení napájecích kabelů. Takové aparáty umožňují například i zapojení mikrofonu, kláves a dalších nástrojů, ale také třeba mp3 přehrávače s backgroundy, často jsou vybavené množstvím efektů. Široká škála možností, které přenosná komba nabízejí, v žádném případě neznamená, že by nutně musela být na obtíž při cestování. Tyto aparáty mají většinou rozměry příručního zavazadla. S kytarou na zádech a přenosným kombíčkem v ruce tak můžete pohodlně cestovat a rozbalit to, kdekoliv se vám zachce.

Celý seriál o hraní na ulici:

Úvod - Busking - hudba ulice

1. díl - Muzikant z ulice

2. díl - Multifunkční kytarista

3. díl - Rytmika pouliční hudby

4. díl - Toulavý aparát

5.9.2018

Archiv aktualit